P. Martin Středa

P. Martin Středa

spoluautor:

Vladimír Matoušek

 

místo:

Brno - ulice Beethovenova

 

soutěž:

2018

 

Martinus Stredonius – victor

 

ideový záměr

 

Martin Středa – vítěz, jehož pozemská vítězství nejsou vybojována zbraněmi vojáků. Jeho boj je ryze duchovní, jeho zbraní je modlitba, víra hraničící s jistotou, z níž pramení klid, vážnost a odvaha.

Jeho vítězství není triumfální, ale pokorné.

 

Ideová východiska návrhu vycházejí jednak z životopisu Martina Středy včetně legendy o poslední dělové kouli vystřelené Švédy na Brno, z druhé strany také z obecnější roviny vztahu boje dobra a zla, jehož byl ve své době aktérem.

 

Jednoduchost a oproštěnost postavy odkazuje ke způsobu života Martina Středy. Postava je prezentována v naznačeném řeholním oděvu. Postoj je klidný, soustředěný, upřený za horizont události. Ruka, skrytá pod rukávem oděvu, drží znamení – symbol vítězství – kříž. Postava stojí na kamenné kouli symbolizující pohromu války, nezměrnost utrpení, které vyvolává.

Kontrast štíhlé postavy a subtilního kříže s obří hmotou koule je symbolikou obecnějšího poselství, kterým má dílo promlouvat. Poselství příznačné pro křesťanství. Je zapotřebí víra jako hořčičné zrno -  a  horu lze přenést, bitvu s přesilou lze vyhrát, i velké zlo je možné porazit.

 

Tvarově je památník řešen uměřeně až konzervativně s ohledem na postavu světce a jeho životní pouť. Jediným „výstřelkem“ je velikost podstavce – (dělové) koule – jehož smyslem je prostorový výraz, hlasitost díla v daném místě a také náznak tíživé monumentality problému, kterému Brňané tehdy čelili.

 

prostorový záměr

 

Při uchopení výrazu bylo potřeba uvažovat se stávající situací, kdy kolem stojí zaparkovaná auta a kdy jsou znemožněny zásahy do stěny kostela. Zvolený prostor je „neutěšeným koutem“ se zaústěním dešťového svodu a hromosvodu. Automobily brání dálkovým pohledům, vedení (dešťový svod a hromosvod) pak „znehodnocuje“ bližší prostor.

Snahou tedy bylo udělat sochu tak, aby byla dobře patrná i chodcům z větší vzdálenosti, zároveň pak jí vymezit prostor tak, aby byla vnímána hlavně ona - a ne to, co se odehrává za ní.

Zvolen byl „nadživotní“ podstavec, vlastní socha byla umístěna na něj, záda ji pak tvoří již ničím nerušená kostelní stěna.

Podstavec (koule) vyplňuje spodní část vymezeného prostoru, nechává však dostatek místa pro potřebné revize technického vedení a úklid.

Celá socha využívá i „zarámování“ stávajícími, lehce vystupujícími, kamennými pilastry.

 

popis použitých materiálů

 

Vlastní socha pátera Středy je navržena jako bronzová. Podstavec („dělová koule“) je pískovcový, z kamene z lomu Vyhnánov (Královedvorský pískovec). Tyto dva čisté materiály vytváří kontrast mezi vlastní sochou a podstavcem.

Podstavec tím zároveň reaguje na stěnu kostela a nechává vyniknout samotnou sochu.

 

technický popis konstrukčního řešení

 

Kamenný podstavec je vyskládaný z jednotlivých bloků menších rozměrů. Spáry jsou potlačeny, výraz celé „koule“ bude jednotný. Vnitřní část podstavce je částečně řešena klasickou cihelnou vyzdívkou, která pomáhá statice celé konstrukce.

Podstavec leží na železobetonovém základu, který je založen do nezámrzné hloubky. Jeho velikost stanoví statický výpočet.

Samotná socha je bronzová, ke kamennému podstavci je přichycena kovovými čepy.

Dle zadaných podkladů socha nekříží žádné technické sítě, neleží ani v jejich ochranných pásmech.

Okolí sochy bude doplněno dle stávajícího stavu. Doporučením je následné řešení celé lokality v rámci jednotné koncepce nové zádlažby - k povznesení celého území. Realizovaná socha, tak jak je navržena, tomu nebude nijak v budoucnu bránit.