spolupráce:
Tereza Rozsypalová, Martin Sazama, Ema Sazama, Roman Wintner
vizualizace:
Vojtěch Marek
místo:
Nové Město na Moravě
soutěž:
2022 - 1. místo
NOVÉ MĚSTO NA MORAVĚ
VYSOČINA – LESY A SKÁLY
Nové Město je branou do tajemných lesů a skal Vysočiny. Sepjetí s přírodou je pro návrh nové smuteční síně základním předpokladem. Stavba vyrůstá ze země, je její součástí. Tvoří ji z lesa vyrůstající skály. Les – rostoucí stromy, při cestě lesem vnímáme změť jejich kmenů. Kmeny stromů vytváří ochranný ochoz objektu. Rostoucí skály do dálky značí místa velkého a malého auditoria. Vše je otisklé do bílého otrýskaného betonu, hrany jsou neurčité, rulové kamenivo se z něj dere napovrch, střešní krajinu tvoří louka Vysočiny...
Okolní krajina se prolíná se stavbou, zpevněné plochy mizí v zeleni a zase se objevují. Tradiční luční skupiny jsou kombinované se střiženým trávníkem a vzrostlými dřevinami. Součástí předprostoru Smuteční síně se stává i Cihelský rybník. Zádlažba je kamenná žulová a rulová…
PERNIČKY – SKALNÍ ÚTVARY / SKLÁŘSTVÍ - SKLO
Prach jsi a v prach se navrátíš - smrt není spravedlivá, je ale součástí našich životů. Při rozloučení vstupujeme do Smuteční síně, stáváme se součástí všeobjímající Země, jen shora nás osvětlují paprsky procházející vrcholem skalního tělesa. Slunce prosvítající přes po dešti vodou naplněné perničky, v místním kraji tak dobře známé. Aluzi vodní hladiny míhající se ve větru, aluzi neurčitosti, pomíjivosti i věčnosti vyjadřuje proměnlivé prostupující světlo přes podvěšený umělecky ztvárněný skleněný podhled – sklo ze zaniklých skláren v okolí, vždyť jich tu všude bývalo…
DŘEVO – ROUBENKY A VĚCI DENNÍ POTŘEBY
A tak jak bylo pro kraj a žití tu neodmyslitelné užití dřeva – kolébka, stůl, postel, rakev, celý dům a hospodářství, tak i věci denní potřeby, sáně a později i lyže atd. Tak i pro Smuteční síň je dřevo zastoupeno v prvcích, kde dochází k přímému kontaktu návštěvníka (dveře, lavice…) – a k tomu celý prostor pro katafalk, jako připomínka života odcházejícího… dřevo = strom – strom života – strom vědění…
-
Prostor určený k umístění smuteční síně se nachází na pomezí zástavby rodinných domů na ulici Malá, současného hřbitova NMNM a Cihelského rybníku s městským parkem. V návrhu se budova Smuteční síně a její předprostory stávají součástí veřejného prostoru města a zároveň vstupem do nové části hřbitova. Svým uspořádáním vytváří i klidné polouzavřené atrium pro účastníky smutečních obřadů.
Snahou návrhu je zlepšení celého okolí řešeného místa a přínos nejen pro rozloučení se s odcházejícím, ale i pro běžný život v okolí, procházky kolem rybníka apod.
U ulice Malá je umístěno parkoviště pro osobní automobily, kola a autobus. Jedná se o jednosměrný zklidněný provoz, kdy zádlažba z okolí Smuteční síně přechází do pojezdových ploch. Přes parkoviště je i příjezd pro zásobování, které zacouváním zajede do zdmi krytého servisního dvora.
Vnitřní uspořádání Smuteční síně je racionální a jednoduché. Jedná se o jednopodlažní objekt s plochou střechou. Zázemí je oddělené a skryté, přístup do něj je přes servisní dvůr, kde je místo jak pro odpad, tak pro potřebné venkovní technické jednotky a pro zaparkování pohřebních vozů. Část dvora je přestřešena a tvoří krytý vstup do samotného zázemí. Jednotlivé místnosti jsou navěšeny na servisní širokou chodbu, ta je prosvětlena ze dvora, stejně jako přilehlá kancelář, vlastní okno může
mít i místnost pro přípravu zemřelých. Chodba ústí do velkého auditoria ke katafalku. Dalším propojením s veřejnou částí je místnost pro vystavení zemřelého, přes kterou se lze dostat do malého auditoria pro malé obřady.
Veřejnou část tvoří objekt s velkorysým krytým ochozem po svém obvodu. Nejširší část je směrem k rybníku, slouží zároveň jako nástup pro pěší z centra města, je doplněna o kamenné lavice (upravené balvany – odkaz na balvany rozeseté po okolních lesích), jsou z ní přístupy na toalety a přebalovací místnost, které lze používat i mimo dobu smutečních obřadů. Z čela od parkoviště je umístěn hlavní vstup, vedle dveří je do konstrukce obvodové stěny zapuštěná vitrína pro smuteční oznámení a doplňkové informace. Za dveřmi je prostorné foyer s lavicemi, se skrytými dveřmi do malého technického zázemí a vstupem do malého a velkého auditoria, která mají vždy jeden převýšený světlík ve tvaru komolého jehlanu zakončený podvěšeným uměleckým sklem, které propouští „polámané“ světlo na stěny jehlanu. Malé auditorium slouží pro setkání nejbližších nebo pro malé obřady. Malé obřady lze sloužit se zpřístupněným foyer nebo pouze přístupem přes zádveří ze „Zahrady života“, pokud se jedná opravdu jen o velmi malý komorní obřad. Přes toto zádveří je i přístup do místnosti s vystavením zemřelého - pokud není žádoucí přístup přes malé auditorium, lze opět využít přístup přímo z krytého ochozu z již zmíněné „Zahrady života“. Obřad je tu ukončen zatažením závěsu a hosté odchází stejným vstupem, kterým vešli.
Obřad ve velkém auditoriu je orientován na ose vstupních dveří ke katafalku, ten spolu s řečnickým pultem tvoří upravený kamenný balvan. K pultu je přístup skrytými dveřmi ze zázemí. Vedle vystavené rakve je místo pro promítání fotografií a videí ze života zemřelého. Část s katafalkem se po skončení obřadu uzavírá dřevěným posuvem a smuteční hosté odchází do „Zahrady života“, kde mají ještě chvíli na kontemplaci a uspořádání si myšlenek u vodního prvku, než se vrátí do svého pokračujícího života. „Zahrada“ má porostlé stěny a možnost posezení na lavicích. Pod ochozem v této části lze umístit pamětní desky významných rodáků. Pokud je přáním při konání obřadu vynášení rakve, pak se vychází po ukončení obřadu zpět přímo hlavním vstupem k parkovišti, kde již čeká pohřební vůz. Možností jsou samozřejmě i jiná uspořádání, která lze nachystat dle přání pozůstalých. U zdi oddělující přístup pro personál jsou navrženy i stožáry pro vlajky, pokud si to obřad žádá. Celý prostor, ať už venkovní, tak vnitřní, je ozvučen, vše je řízeno z místnosti režie v zázemí objektu.
Okolí Smuteční síně je vydlážděno kamennou kostkou v kombinaci se zelení, která prorůstá do jejích spar a vytváří zelené ostrůvky s luční výsadbou a stromy. Součástí okolních úprav je i pročištění a zpřístupnění břehu rybníka. Za smuteční síní je po pozvolném schodišti navržena cesta vedoucí do části s budoucím rozšířením hřbitova, kde je v jeho přední části navrženo kolumbárium s možností odpočinku. Zábradlí cesty a schodiště určuje i pochozí a nepochozí část objektu. Část s kolumbáriem je od veřejného prostoru oddělena uzamykatelnou branou a zdí, která navazuje na zeď stávajícího hřbitova. Na ten je navržen díky dosypaní zeminy i nový vstup od rybníka v jeho stávají ose. Od okolních pozemků s obytnými domy je oddělení navrženo formou plných zdí. Venkovní prostor je doplněn o nízké večerní osvětlení nasvětlující pochozí plochy. Osvětlen je i ochoz Smuteční síně. Celý veřejný prostor je možné doplnit o umělecká díla nejen místních autorů. Stávající litinové náhrobky z Kadovské huti budou umístěny v novém rozšíření hřbitova za zdí.
Smuteční síň je navržena v nízkoenergetickém standardu. Dobré klima budovy udržuje zelená střecha a její zapuštění do terénu. Dešťové vody jsou využívány zpětně na závlahu v době sucha. Vnitřní podlahy jsou snadno udržovatelné, zvolené materiály jsou kvalitní, přírodní, dobře stárnoucí. Snahou je co možná nejvyváženější bilance odkopané a navršené zeminy a racionalita celého provozu.
