spolupráce:
Michaela Tománková, Ján Augustín
vizualizace:
Jakub Frolík
místo:
Brno, Moravské náměstí
studie:
2016
Koncept
Návrh parku na Moravském náměstí vychází z historických a hlavně prostorově-provozních analýz, kterými jsme se snažili pochopit a v návrhu akceptovat, jak celý prostor dosud fungoval a jak by měl fungovat v budoucnu, a to nejen v jeho vymezených hranicích, ale i v souvislosti s okolním městem.
Prvním předpokladem při utváření základního schématu parku jsou provozní souvislosti, kdy vycházíme z hlavních přístupových směrů v území, a jako tomu bylo doposud, navrhujeme centrální plochu na průsečíku těchto cest. Ty lokálně upravujeme dle skutečného pohybu chodců. Centrální plochu navrhujeme kruhovou, jež svým elementárním tvarem neupřednostňuje žádný ze směrů, všechny přijímá do svého středu rovnocenně. Oproti stávajícímu stavu však přibližujeme tuto část více k centru města. Získáváme tím větší souvislou travnatou plochu okolo ní, ale především tím vtahujeme centrální prostor parku více do města, navazujeme přímo na část Moravského náměstí před kostelem sv. Tomáše a vytváříme tak jakési malé náměstí v zeleni. Tomu je přizpůsobena i jižní část parku, která se rozevírá a zve pěší dovnitř.
Druhým hlavním momentem je skutečnost, že park leží v závěru důležité osy procházející celým historickým jádrem města, od hlavního nádraží až na Moravské náměstí. Současnou situaci, kdy se tato významná trasa na svém konci takřka vytrácí, vnímáme jako velmi nešťastnou. V návrhu proto poskytujeme této cestě konkrétními prvky vyjádřený závěr. Jižní cíp parku ji vtáhne dál a zajistí jí pokračování skrz nově navržený objekt. Ten chápeme symbolicky jako jakousi bránu, bránu z města ven do přírody / z přírody do města, bránu, která připomíná, že v těchto místech kdysi ležely hranice historického Brna, bránu jako vstupní objekt do parku. Cesta za objektem mírně klesá na hlavní zpevněnou plochu, která svým jasně definovaným tvarem a zřetelně vymezenými hranicemi pomocí lavic a terénních modulací vytváří jakýsi trychtýř, ve kterém končí město, a který poskytuje dostatek možností pro kulminaci společenských aktivit. V úplném závěru je vytvořeno převýšené tribunové sezení zařízlé ve výrazném návrší, které umožňuje zpětné ohlédnutí přes střechu nového objektu do útrob města.
Další určující skutečností je stávající zeleň, kterou chceme zachovat v co největší míře. Její charakter nepropustné bariéry využíváme, dokonce více zahušťujeme a vytváříme tak jakýsi ochranný zelený prstenec s klidnou oázou uprostřed. Zde navrhujeme travnaté plochy, které jsou do středu zvednuté a vytváří tak mírně zvlněnou krajinu. Na vnitřní hranici zeleného prstence navrhujeme sekundární mlatovou pěšinu, která v kruhu obíhá travnatou plochu, spojuje jednotlivé radiální cesty a činí park lépe prostupný a využitelný.
Specifikace částí projektu a mobiliáře
Vstupní objekt do parku navrhujeme jako novou hodnotu, která poskytne doposud chybějící možnosti. Jako zcela nový prvek má současnou lehce organickou formu a svojí lehkostí si jakoby volně plave bez vazeb a odkazu na něco stávajícího. Objekt je tvořen dvěma prosklenými hmotami, představujícími pylony pomyslné brány, a lehce modelovanou střešní deskou vytvářející kryté zálivy. V jedné hmotě je navržena kavárna se zázemím v suterénu, která slouží zároveň jako zázemí pro různé kulturní akce, druhá hmota slouží jako vstupní hala do expozice „Smíření“.
Samotná centrální plocha nabízí různé možnosti využití. Mohou se zde pořádat koncerty, vystoupení akrobatů, umělců apod. Uprostřed plochy navrhujeme atraktivní vodní prvek, jehož trysky v líci s dlažbou jsou schopny různých forem distribuce vody (tryskající voda různými směry, mlha, mělké brouzdaliště). V zimě prostor dobře poslouží jako veřejné kluziště.
Do parku navrhujeme obdobný mobiliář, jaký se nachází na náměstí před Místodržitelským palácem nebo na přilehlé Joštově ulici a tím sjednocujeme prostory v detailu. Jedná se o lavičky NeoRomántico Liviano nebo lampy Thorn Avenue. Centrální část parku je doplněna betonovými lavicemi, které se zařezávají do terénu. Obdobná dlouhá lavice je navržena i v jižním cípu parku, zde s dřevěným sedákem s opěradlem. Doplňkem jsou i odpadkové koše s možností třídění Diagonal od mmcité a pítko.
Hlavní pěší tahy jsou dlážděné, stejně jako centrální plocha a jižní cíp. Dlažbou navazujeme na již rekonstruovanou část Moravského náměstí, čímž podporujeme sjednocení prostoru. Komunikace je při jižním cípu přizvedlá a srovnaná s pochozí plochou před kostelem, čímž vznikne bezpečnostní „šikana“ pro motorová vozidla, zanikne stávající nežádoucí "odříznutí" od města, park se stane součástí centra.
Popis krajinářských a zahradnických úprav
Stávající zeleň je dnes v dobrém stavu. Nachází se zde velké množství vzrostlých převážně listnatých stromů, z nichž má největší zastoupení javor /Acer platanoides/, akát /Robinia pseudoacacia/, lípa /Tilia cordata/ a dub /Quercus robur/. Z jehličnatých dřevin má největší zastoupení borovice černá /Pinus nigra/. Stromové patro je doplněno větším množstvím keřových výsadeb, převážně menší hodnoty. Co se týče věku dřevin, tak převažují dospívající a dospělí jedinci v převážně dobrém zdravotním stavu. Znamená to, že je park celkově v dobré kondici, dalo by se říci na vrcholu svých sil.
Z tohoto důvodu plánujeme odstranit jen stromy v horším zdravotním stavu a kompozičně nevhodné výsadby. Dále plánujeme odstranit větší množství keřových výsadeb nízké hodnoty, čímž se park prosvětlí a opticky sjednotí.
Návrh doplňuje stávající zeleň o několik nových výsadeb dubů /Quercus robur/ a javorů /Acer platanoides/. I když nové výsadby dnes nejsou nutné, v budoucnu nahradí vzrostlé dospělé stromy a přispějí tak ke správnému věkovému rozvrstvení dřevin v parku.
Z důvodu odclonění hluku z okolních komunikací je po obvodu hlavní pobytové plochy parku vysazena linka keřů ve tvaru částečně se překrývajících segmentů kružnice. Daný tvar nových keřových výsadeb podpoří koncentrické uspořádání celého parku. Tvar záhonů kopíruje mlatový okružní chodník s lavičkami. V zastíněných částech jsou použity stálozelené jehličnaté výsadby z nižších forem tisu /Taxus baccata/, který velmi dobře snáší i trvalé zastínění a je nenáročný na údržbu. Segmenty záhonů, které se nacházejí na více osluněných částech, jsou vysazeny vzrůstnými okrasnými trávami /Miscanthus sinensis cv./, které výrazným způsobem přispějí k proměnlivosti prostoru během roku.
Důležitou součástí návrhu je velká otevřená plocha tvořená pečlivě udržovaným a zavlažovaným trávníkem.