vizualizace:
Josef Hajný
klient:
Biskupství brněnské
místo:
Brno Lesná
soutěž:
2012
Předmětem návrhu je novostavba kostela zasvěceného blahoslavené Marii Restitutě. Místo pro stavbu je z jedné strany vymezeno stávajícím duchovním centrem, zbývající plocha je zatravněna a ve svých okrajích prudce klesající. Otevírá se zde výhled do okolí a na dominanty města Brna. Navržený objem je na pozemku umístěn tak, že spolu se stávajícím duchovním centrem vytváří nálevkovitě rozevřené nádvoří, s možností posezení a relaxace. Je útočištěm pro zklidnění v okolním otevřeném sídlištním světě. Vchod do kostela je navržen v úzké části nádvoří, naproti vchodu do duchovního centra, a to k dosažení maximální koexistence těchto dvou budov. Hmota kostela je však definována samostatně.Přístup je možný po stávajícím chodníku na straně sídliště, nebo po schodech ze strany výstupu z navrženého podzemního parkování. Snahou bylo vytvořit ušlechtilý elegantní objekt, jak tvarem, tak materiálem. Velké bílé hladké plochy celé hmoty odděluje od země tesaný pískovcový sokl, parapety jsou mramorové, oplechování kovové s patinou. Výplně bílé, prosklení bazilikálního osvětlení mléčné, v ostatních oknech je prosklení čiré. Výškově navazuje navržený objekt na stávající duchovní centrum. Z hlavní lodi vyrůstají dvě pohledově exponované věže, totožné svou velikostí. Jedna je převýšeným prostorem nad presbytářem. Pohledově je odhmotněna subtilním kovovým křížem s vloženým světelným pásem. Z protější strany této druhé věže je výrazným prvkem její prosklení, jímž presbytář prosvětluje. Druhá věž je zvonicí, s možností výstupu, odtud jsou návštěvníkovi umožněny výhledy – duchovní propojení s historickými kostely v centru Brna. Objem zvonice je protnut otvorem ve kterém jsou umístěny 3 zvony. Plocha mezi věžemi nad hlavní lodí je osázena intenzivní bezúdržbovou zelení.
Symbolika zasvěcení
Na blahoslavenou Marii Restitutu odkazuje, krom fotografie ve vstupu je prostor „břitu“. Jedná se o odkaz na popravčí nástroj – gilotinu, je z pohledového železobetonu s kresbou po bednění - poukazuje na surovost daného aktu. Vnitřní plocha břitu je vyplněna vodou. Voda vše odráží, odraz sebe sama nás vede k zamyšlení nad námi samotnými. Z hlavní lodi kostela jsou navrženy do tohoto prostoru dva průhledy, jeden užší mezi lavicemi a presbytářem, ten je neotvíravý, a druhý přímo naproti vstupu. Navrženo je velké posuvné okno, které je možné v případě pěkného počasí celé otevřít a pocitově vnímat vodu i uvnitř kostela. Na osu tohoto většího okna vystupuje z vodní hladiny skulptura - shora zkosený trojhran. Ze zkosení vystupují ruce a z nich stéká voda. Tekoucí vyvěrající voda, pramen - původ a příčina všeho. Voda protékající lidskýma rukama, jako osud, spravedlnost. Lidské ruce je formují, ale neuchopí. Ruce jako znak opatrování, péče ošetřovatelky, působení Marie Restituty v rakouské nemocnici. Odkaz na působení a život blahoslavené Marie Restituty doplňuje také reliéfní text zahloubený do betonové lemující stěny, břitu. Slova, která pronesla před popravou. Její slova, která ulpěla na břitu gilotiny. „Jdu k slavnosti: Pro Krista jsem žila, pro Krista umírám!“.
